Damn true !

Je hrozný, když máte někoho rádi a on se změní tak, že ho ani nepoznáváte.

A ještě horší je, když po čase příjdete na to, že jste se vůbec nezměnili, že si pořád stejně rozumíte, že si pořád pamatujete, jak dobrý to tenkrát bylo ale víte, že nikdy to už nebude jako dřív.

A jediný co vám zbývá je společně nostalgicky vzpomínat. (A říkat si, čím se to vlastně celý zničilo.)

Neříkám, že to je špatně. Právě naopak:) Vždycky jsem se snažila co nejvíc zapomenout, ale to nejde. Je pravda, že postupem času člověk zapomene na to špatný, a vzpomíná hlavně na to dobrý. Co bylo, bylo. Co je, je. A já si myslim, že je to přesně tak, jak to bejt má.

Sometimes, it’s not the person we miss. It’s the feeling you had when you were with them.